Hrob Alexandra Litviněnka (Marathon (Geograph))

Konvička a deset mikrogramů. Dvacet let od otrávení Litviněnka: Snad vám bůh odpustí za to, co jste udělal mě i ruskému lidu

Publikováno
Autor David Nespad
1. listopadu 2006 usedl bývalý podplukovník ruské tajné služby FSB Alexandr Litviněnko v baru londýnského hotelu Millennium ke stolku se dvěma krajany, bývalými příslušníky KGB. Pili čaj. O tři týdny později zemřel na otravu poloniem-210. Z případu, který tehdy zněl jako námět nového filmu o Jamesi Bondovi, se stal jeden z nejlépe zdokumentovaných státních atentátů spáchaných na britské půdě.
Litviněnko sloužil u FSB do konce 90. let, pak utekl do Británie, dostal azyl a začal psát o tom, jak ruská tajná služba v roce 1999 inscenovala výbuchy paneláků, aby ospravedlnila druhou čečenskou válku. Pracoval s oligarchou Borisem Berezovským a pravidelně kritizoval Vladimíra Putina. Necelé dva týdny před svou otravou veřejně obvinil Kreml ze zastřelení novinářky Anny Politkovské.

Čajový dýchánek na Grosvenor Square

Litviněnko se sešel kolem třetí hodiny v sushi baru Itsu na Piccadilly s Italem Mariem Scaramellou, který mu předal materiály o Politkovské. Ta byla 7. října zastřelena ve výtahu svého moskevského domu.

Odpoledne už seděl v Pine Baru hotelu Millennium s Andrejem Lugovojem a Dmitrijem Kovtunem, bývalými důstojníky KGB. Objednali čaj. Podle vyšetřovatelů bylo polonium v konvici, z níž Litviněnko pil zelený čaj. Izotop se našel i v šálku a na stole. Barman Norberto Andrade později vzpomínal, že zbytek čaje vyléval do dřezu a že byl žlutější a hustší než obvykle - „takový lepkavý“.

Z baru zamířil Litviněnko do kanceláře Berezovského a ještě před šestou ho přítel Achmed Zakajev odvezl domů do Muswell Hill. Ještě ten večer začal zvracet.

Tři týdny hádání mezi thaliem a poloniem

Do nemocnice v Barnetu ho přijali 3. listopadu pod jménem Edwin Carter. Lékaři mluvili o gastroenteritidě, když mu ale začaly vypadávat vlasy a selhávat nervy, objevila se hypotéza thalia. Úplně neseděla.

Rozuzlení přišlo z laboratoře britského jaderného programu AWE. Ve spektru moči se objevil nenápadný pík na 803 keV - stopa, kterou fyzik poznal jako záření polonia-210. Večer 22. listopadu lékaři věděli, že otrava poloniem je téměř jistá. definitivně ji potvrdily testy na alfa částice o den později.

Litviněnko zemřel 23. listopadu v 21:21. Bylo mu 44 let a stal se prvním potvrzeným člověkem, kterého zabilo polonium-210.

O dva dny dřív nadiktoval prohlášení, které po jeho smrti přečetl přítel Alex Goldfarb: „Možná mě umlčíte, ale to ticho bude mít svou cenu… Můžete umlčet jednoho muže, ale řev protestu z celého světa vám, pane Putine, bude znít v uších do konce života. Snad vám bůh odpustí za to, co jste udělal mě i ruskému lidu.“ 

Nesmazatelné důkazy

Polonium-210 je čistý zdroj alfa záření: jeho částice neproniknou ani listem papíru, takže obyčejný Geigerův počítač nic nezachytí. Smrtelné je jen tehdy, když se dostane do těla. Odhady o množství, které požil Litviněnko, mluví o deseti mikrogramech, zhruba dvěstěkrát víc, než je smrtelná dávka při požití.

Stop se zbavit nedá. Vyšetřovatelé je našli na více než čtyřiceti místech - v hotelích, restauracích, taxících, v kanceláři Berezovského a v domě v Muswell Hill, kam se rodina nemohla šest měsíců vrátit. Zůstaly i v letadlech British Airways. Firma pak zveřejnila seznam 221 letů a vyzvala zhruba 33 tisíc pasažérů, aby se přihlásili.

A ukázalo se, že tras je víc. Podle vyšetřovatelů se Lugovoj s Kovtunem pokusili Litviněnka otrávit už 16. října, Lugovoj sám znovu 25. října. Litviněnko po první dávce onemocněl, ale přežil. Napotřetí už ne.

Verdikt, který Moskva nikdy neuznala

V květnu 2007 britská prokuratura obvinila Lugovoje z vraždy a požádala Rusko o jeho vydání. Moskva odmítla s odkazem na ústavu, která zakazuje vydávat vlastní občany. Poté následovalo vzájemné vyhoštění diplomatů.

V lednu 2016 zveřejnil předseda vyšetřovací komise sir Robert Owen zprávu: Litviněnka otrávili Lugovoj s Kovtunem, pravděpodobně na pokyn FSB, a operaci pravděpodobně schválili tehdejší ředitel FSB Nikolaj Patrušev a prezident Putin. V září 2021 dal Evropský soud pro lidská práva za pravdu vdově Marině: podle soudu je nade vší rozumnou pochybnost, že vraždu spáchali Lugovoj s Kovtunem, a Rusko za ni odpovídá - má zaplatit 100 tisíc eur odškodného a 22,5 tisíce eur na nákladech.

Kreml obvinění odmítá. Lugovoj, dnes poslanec Státní dumy za LDPR, tvrdí, že je nevinný, a za otravou vidí Berezovského a britské tajné služby. Kovtun, který podle vyšetřovatelů polonium do Londýna přivezl, zemřel v červnu 2022 v Moskvě.

Polonium už není, ale ruský státní terorismus trvá

Litviněnkův případ nebyl výjimka: v roce 2018 byl v Salisbury otráven novičokem Sergej Skripal, v roce 2020 Alexej Navalnyj při letu ze Sibiře. Ten v roce 2024 zemřel v trestanecké kolonii za polárním kruhem. Marina Litviněnková dnes v rozhovoru pro list The Observer říká, že Británie má v případu stále co dohánět a že spravedlnosti pro Putinovy oběti se dočkají až s koncem režimu.

Polonium-210, které Litviněnka zabilo, už dávno není - jeho poločas rozpadu je 138 dní. Historie si však vše pamatuje.

Související články

Diskuze (0)

Pro přidání komentáře se přihlaste nebo registrujte.

Načítání komentářů...